17.7 po noční směně ...

        Tak jak jsem si naplánoval po noční směně ledňáčky, tak jsem také provedl. Kolem půl osmé jsem se vkradl do krytu, tentokrát jsem šel z druhé strany a stálo to zato! Prodíral jsem se dvoumetrovými kopřivami a různou ostrou trávou. Samej slimák a samá pavučina, to všechno jsem pěkně chytal na kalhoty a ani košile nezůstla čistá. Zvládl jsem to. Pár metrů před krytem dávám raději fotoaparát na stativ, abych jen vklouznul do krytu a nedělal vůbec žádný pohyby navíc. Podařilo se, za necelých pět minut seděl na větvičce i s rybkou. Zrovna ledňáčkův posed osvětlovaly ranní sluneční paprsky. Proniknou tam málokdy, ale zrovna pronikly a starostlivý otec sedl přímo do nich.

 Dovolil jsem si jít až na clonu 9, (pořád mám problém s ostrostí při focení ledňáčků) s korekcí expozice fotka celkem vyšla slušně. Sice malým přepalům jsem se nadvakrát neubránil, ale foto se mi líbí. Tento přílet mi zopakoval čtyřikrát, ale po opláchnutí si zpátky na posed nesedl. Hlídal jsem ho, kam sedá a uviděl. Sedí na malé větvičce nízko nad hladinou u protějšího břehu. 

Nechal jsem ho odlétnout a jak měl krmící přestávku, okamžitě jsem sebral první spadlou větev, kterou jsem našel a mazal jí zapíchnout do toho místa na druhý břeh. Vrátil jsem se zpátky a přemýšlel co a jak dál. Říkám si, ještě se tam vrátím a nachystám si maskovačku tak, abych mohl z druhého břehu do ní nepozorovaně vklouznout. No tak řeknu Vám, dlouho mně ledňáčci přemýšlet nenechali. Koukám jak z jara, na zapíchnuté větvičce se odehrává divadlo, které si celou dobu přeji zachytit fotoaparátem. Na větvičku sedl mladý z nedávno opuštěné nory a hned v zápětí jeho táta i s rybkou. Scéna jako hrom! Mladý pán se domáhá rybičky a otec mu ji nechce a nechce dát. To bylo nějakého pískání a doslova starý pán mladého shazoval z větvičky a snažil se ho vyhnat. Nechtěl mu rybku za nic na světě dát. Nakonec junior odletěl proti proudu a senior do nory s rybkou. Parádní zážitek, skvělá podívaná. Fotku jasně že nemám, ale bylo mi hned jasné, že se budu stěhovat, už ani nevím pokolikáté v řadě na nové místo. Posbíral jsem věci a v tichosti vycouval pryč.

        Doma mám práci, ale musí počkat. Doplnil jsem jen pití, něco málo snědl a za krátko jsem seděl na novém stanovišti. K mému překvapení žádné dlouhé čekání a už jsem ho viděl, jak letí přímo proti mému krytu a zasedá na novou větvičku i s rybkou. Skoro jsem nestihnul ani fotit. Jen dosednul, praštil rybkou o větvičku, přelétnul na původní posed a vzápětí s rybkou do nory. 

Po výletu z nory, opláchnutí a zasednutí na novou větvičku. Znovu pár cvaků a byl včudu. Neradoval jsem se dlouho. Další přílety už na větvičku nesedal, ale přímo na starý posed před noru. Kurňa, co se mu zase nelíbí! Nechal jsem ho odletět a při jeho krmící pauze jsem se vzdálil a pozoroval ho ze starého úkrytu. Zřejmě si musí, na nové odsedací místo zvyknout - jsem si říkal. Za čtyřicet minut, mi předváděl lov přímo z nové větvičky a přímo před norou a mým starým krytem. (A to se píše, že ledňáček u své nory neloví). Zalovil dvakrát na stejném místě a vždycky úspěšně. Sedl na novou větvičku, usmrtil rybku, nachystal si jí v zobáčku pro předání, přilétl před noru na starou větev se mi pochlubit, já ho vyfotil, on zakrmil a odlítnul někam, kde jsem ho neviděl.

        Ukončil jsem dnešní skvělou foto-pozorovací čekanou a šel domů. Přemýšlím, jak dál, kam příště zasednout. Nevím, rozhodnu se až ráno. Chci volný čas využít a pokusit se zachytit mládež, jak bude opouštět noru. Nevím s určitostí, kdy se tak stane, ale když mám volno, tak ho věnuji ledňáčkům. Taky bych rád konečně, kdyby se mi představila samotná paní ledňáčková. Chci toho asi moc, no ale, řekněte – proč ne?