Podivná zima, zima 2015

Podivná zima, zima 2015

        Tato zima začala jako vždycky. Severák, mlhy, námrazy a sněhové přeháňky. Vypadalo to, že zvěři nastane krušné období. Nic z toho se pro zvěř naštěstí nenaplnilo. Po těchto hrozbách se vždycky oteplilo, občas teplota vystoupila až na deset stupňů. Sice stále foukal silný, proměnlivý vítr, ale se zimou to nemělo nic společného. I když na přelomu roku 2014 -15 napadlo zhruba pět centimetrů sněhu, tak při dalším oteplení zase sníh roztál. Ke konci ledna opět zima „udeřila“. Dokonce nasněžilo asi tak patnáct čísel sněhu a delší dobu držel a netál. Teploty se pohybovaly kolem nuly, byly i vyjímky, kdy teplota klesla  až na mínus deset a to je co říct! Vítr se na krátký čas uklidnil, vysvitlo zubaté sluníčko a konečně to vypadalo jako v zimě. Ovšem, jen do poloviny února. No, díky aspoň za těch pár dní zimy.

Obchůzky krmelců byly najednou daleko zajímavější, obohacovaly je ne jen stopy zvěře zanechané ve sněhových obnovách, ale i různé druhy zpěvného ptactva dávalo ve slunných dnech hodně hlasitě o sobě vědět - konečně! Srnčí zvěř se dala do pohybu, začala vyhrabávat ostružiníky a různé byliny, které les mohl nabídnout. Někdy se mi podařilo srnčí v lese překvapit a dojít k ní celkem blízko, ovšem k focení jsem se nedostal. I tak to byl vždycky pěkný zážitek. Ke konci měsíce ledna lišky zvýšily svou aktivitu. Jejich stopy to jasně dokazovaly, začalo kaňkování a při slunečném počasí je bylo možné pozorovat celý den. Ovšem, i když není zima nijak náročná, znovu je u lišek vidět prašivina. Je to velice smutné a zlé. Tyhle, prašivinou nakažené lišky přenášejí chorobu dál a asi se jí jen tak nezbavíme. Dost veliký problém. Vzteklinu jsme vyléčili, ale s prašivinou to tak jednoduché nebude. Lov těchto lišek je jen otázkou náhody, navíc se lovu lišek věnuje jen málo myslivců a to pro myslivce není moc dobrá vizitka. Já jen doufám, že se tato problematika s prašivinou začne řešit, tak jako u vztekliny. Vzteklinu jsme potlačili, možná vyléčili, ale co s prašivinou…? No nic, já to nevyřeším. Jen mně to prostě dost trápí, asi jako hodně věcí, co se týká naši myslivosti a přírody vůbec!

Nebudu odbočovat, píšu dál.… Vycházky mi obohacují rousňáci, kterých vidím po mnoha letech více, než je na náš revír obvyklé. Jsou na tahu a opravdu je na ně „pěkná“ podívaná. Naštěstí zde dlouho nebudou. Až mladí zajíčci budou po loukách pobíhat, káně rousná odtud odletí a hrozba od těchto dravců mladým zajíčkům hrozit nebude. Tím se vlastně dostávám také k honcování zajíců, které právě probíhá. Máme jich sice málo, ale díky aspoň za těch pár kusů. Doufám, že až budou na světě první březňáčci a jak píšu – rousňáci už zde nebudou, tak příroda je už snad nezahubí. Nemají to vůbec jednoduché - tihle mladí tvorové. Měsíc březen a duben je velice proměnlivý. Přináší pro mladé zajíčky (a ne jen pro ně) takové změny v počasí, že někdy ani nejsou schopni tyto proměny počasí přežít a hrozba od zvěře škodné je tak veliká a na víc na ně čeká za každou mezí, že se vůbec divím, že je vlastně ještě v revíru máme. No ale stejně, největší škodná pro přírodu je sám ČLOVĚK, co si budeme povídat. Ti co přírodu milují, ví moc dobře, o čem píšu.

Co se focení týká, jsem na tom asi stejně jako mnozí z nás. Fotky, jaké bych si přál, nemám. Občas jsem si cvaknul kousek z našeho revíru jen tak, abych aspoň zahnal absťák. Ke zvěři, když už jsem se dostal, tak jsem focení nestíhal, nebo mi zavazely různé keře a šlahouny maliníku. Fotit se prostě nedalo. Svou fotografickou vášeň jsem tak uspokojoval focením ptáčků z mého krytu na dvorku. Věřte, že ani to nebylo jednoduché. Však to znáte. Taky jsem se párkrát zastavil na řece Moravici a zkoušel cvaknout naše divoké kačeny. Nejsou to ty, co chodí na rohlík v městských parcích a jejich rybnících, ale jsou to pěkně plaché kachny! Dostat se k nim na dostřel fotoaparátu není vůbec jednoduché. O to, je větším zážitkem, tyto vodní opeřence slušně vyfotit. Řekne se – kačena, ale i ta kačena divoká mně velice baví a nikdy nepohrdnu možností si jí ve volné přírodě cvaknout.

Začíná březen a moc se těším na slučí tah. Hodně miluji toto jarní období a hlavně krásné nezapomenutelné večery strávené na slučím tahu. Věřím, že letos mi to po mnoha letech vyjde a nějakou sluku na večerním tahu uslyším a uvidím. Byl bych moc rád. Mám z let minulých velice krásné zážitky ze slučího tahu. Za tyto zážitky mohu moc a moc děkovat svému tátovi, který mně od mého dětství na večerní tahy sluk brával. Když se letošní slučí tah povede, určitě se zde, na mých stránkách o těchto zážitcích s Vámi velice rád podělím.

S pozdravem všem Václav.